PŘÍBĚHY

Třináctá komnata Radky Nováčkové

Jan Chmelík, únor 2009 
Č. BUDĚJOVICE - Každý den sice není pátek, aby musel být podle pověry nešťastný. Někdy se však předejde nebo opozdí. Také ono srpnové dopoledne nebyl pátý den v týdnu, když dopravní policista Aleš Nováček doprovázel cyklistický peloton a v protisměru jej srazil řidič pekařské dodávky. Nehoda dopadla pro mladého strážmistra jak mohla nejhůř...

Vždy je smutné, když se do těla člověka vkrádá nenapravitelná nemoc. Tragédií ovšem je, když zničehonic vyhasne život mladého zdravého člověka. Vinou nedbalosti, nepozornosti, přezíravosti, ať už provinění proti dopravním pravidlům nazveme, jak chceme.

„Je to už přes pět let, ale tu jizvu v srdci budu mít napořád,“ pronese zjihlým hlasem manželka Radka. Čas největší bolest zhojil, ale dlouho se nemohla smířit s krutou ranou osudu. Nechtěla vůbec uvěřit, že se mohl něco takového stát. Aleš byl přece dobrý řidič, jezdil opatrně...
V nejhorších chvílích stáli při ní její i manželovi rodiče a celá rodina drží stále při sobě, a pak - Terezka, ač křehká dušička dcerky prožívala dosud nepoznanou bolest, snažila se dodávat mamince odvahu a pomáhat jí, na co stačila v sedmi letech. „Terezka byla pro mne povzbuzujícím motorem,“ chválí ji matka. Třeba ji vzala za ruku, přivedla k prázdné ledničce a vybídla ji: „Pojď, mami, půjdeme nakoupit.“ Jako by chtěla z matky sejmout starost o rodinu.
„Je to bolavé pořád, každý den. Terezka třeba přinese vysvědčení a já si uvědomuju, jako by měl táta z ní radost... Měli se spolu hodně rádi. Ale zase jsem se utěšovala, že spousta lidí kolem mne je na tom hůř. Že se musím zvednout a jít dál. Mám přece Terezku, pro kterou chci žít, i když jsem teď na ni sama, jako máma - táta.“

Už předtím se Nováčkovi přátelili s rodinou Voříškovou. Mužští spolu sloužili u dopravní policie, často v jedné hlídce. Tak se poznali a sžili, jako by byli bratři. Jeden už tušil, co udělá druhý, neměli mezi sebou žádné tajnosti. Byli prostě ideální dvojicí založenou na vzájemné důvěře, přímo životně důležité při tak náročné službě, jakou je policejní. Luboš Voříšek prokázal své kamarádství i ve dnech pro Nováčkova děvčata nejtěžších.
„Držel nad námi ochrannou ruku, a tak se o mě staral, až se sám smál, že má dvě ženy,“ nezapomíná paní Nováčková na pomoc, která trvá dodnes. Obě rodiny se snad ještě víc spřátelily, navštěvují se a Luboš ve volných chvílích pomáhá Radce a jejímu příteli se stavbou domu.

„Bylo to brzy po manželově smrti, ještě jsme měly v sobě plno živé bolesti. Napřed se ozval telefonem, pak mě navštívil pan Šutera a nabídl pomoc nadace. Nevěděla jsem, co se kolem mne děje, chodila jsem jako tělo bez duše a jeho návštěva na mě zapůsobila jako balzám. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje pro děti, kterým zahynuli tátové při plnění služebních povinností,“ vděčí sedmatřicetiletá vdova Nadaci policistů a hasičů za finanční podporu. Není zanedbatelná. Kromě peněžního vánočního daru jsou na účty dětí pravidelně ukládány částky na životní pojištění a stavební spoření. Prostředky získává nadace ze spolupráce se sponzory, z výtěžků charitativních koncertů a na děti kolegů nezapomínají ani řadoví policisté a hasiči.

„Peníze jsou vítané, to jistě. Hlavní je ale pocit, že člověk nezůstal sám. Že jsou s ním lidi, kteří ho chápou a dovedou ho potěšit dobrým slovem,“ říká paní Nováčková.
Nadace myslí především na děti. Pořádá pro ně i letní pobyty, loni v srpnu trávily část prázdnin v Červené nad Vltavou. Nadace si však všímá i osudů žen v neúplných rodinách. Například našla vhodné zaměstnání pro Petru Stýblovou z Písku, jejíž manžel skonal při mediálně propírané tragédii v Protivíně.

„V dnešní době, kdy si hodně lidí hledí jen svého a nezajímá je, co se děje kolem nich, někdy ani v nejbližším sousedství v domě, je pro nás obrovsky cenný pocit solidarity a semknutosti. Tu pravou lidskost pěstujeme i mezi našimi dětmi. Prohlubuje se kamarádstvím nejen přes internet, ale zejména při společných setkáních. Když se všichni sejdeme, připadáme si jako jedna velká rodina,“ uzavírá Radka Nováčková okno do své třinácté komnaty, do které se právě vešla kolébka s novorozeným Maxmiliánem.